Archiv realizovaných přednášek 2010


SOCIÁLNÍ PÉČE O OSOBY OHROŽENÉ SOCIÁLNÍM VYLOUČENÍM

Ústav pedagogiky a sociálních studií PdF UP uspořádal 30.11.2010 v aule workshop na téma: Sociální péče o osoby ohrožené sociálním vyloučením. Mezi studenty zavítala Mgr. Zdeňka Šindelářová, vedoucí odboru sociálních věcí Městského úřadu Jindřichův Hradec, která podrobně hovořila o formách pomoci všem ohroženým skupinám v rámci výkonu státní správy a samosprávy. Na konkrétních příkladech (přiznání či zamítnutí dávky hmotné nouze, hranice existenčního a životního minima) demonstrovala systém sociální pomoci a možnost využívání různých typů sociálních služeb. Studenti vznášeli v průběhu workshopu řadu dotazů, na něž odpovídaly jak Mgr. Šindelářová, tak i moderující Dagmar Pitnerová z ÚPSS. Na závěr byli přítomní seznámeni s koncepcí připravovaných legislativních změn, které by měly vejít v platnost v roce 2011.  –dp-


Fotogalerie: SOCIÁLNÍ PÉČE O OSOBY OHROŽENÉ SOCIÁLNÍM VYLOUČENÍM

/album/fotogalerie-socialni-pece-o-osoby-ohrozene-socialnim-vyloucenim/a1-jpg12/
/album/fotogalerie-socialni-pece-o-osoby-ohrozene-socialnim-vyloucenim/a2-jpg12/
/album/fotogalerie-socialni-pece-o-osoby-ohrozene-socialnim-vyloucenim/a3-jpg12/
/album/fotogalerie-socialni-pece-o-osoby-ohrozene-socialnim-vyloucenim/a4-jpg12/

—————


Seminář "Canisterapie a její využití v pedagogické a sociální oblasti"

Ve středu 14. dubna 2010 se na Ústavu pedagogiky a sociálních studií PdF UP uskutečnil seminář nazvaný Canisterapie a její využití v pedagogické a sociální oblasti. Seminář vedla paní Lucie Paceltová, která působí jako vychovatelka v brněnské Kociánce a zároveň je studentkou Pedagogické fakulty UP v programu celoživotního vzdělávání. Nepřijela do Olomouce sama, ale přivezla si asistenta – svou krásnou kolii jménem Jimmy, s níž se už pět let věnuje canisterapii.

O seminář byl velký zájem, a proto se v průběhu dne uskutečnil celkem třikrát. Díky tomu byl počet účastníků pokaždé přiměřený a umožnil osobnější vzájemný kontakt i praktické ukázky, na něž všichni pohodlně viděli. Uvolněnou atmosféru vždy téměř hned po zahájení obstaral sám Jimmy. Zatímco paní lektorka hovořila, procházel se mezi účastníky a nechal se hladit a házet si míček, který elegantně chytal do tlamy přímo ze vzduchu. Zcela ukázkově tak potvrzoval to, co paní přednášející opakovaně zdůrazňovala – že pes pro canisterapii se nesmí bát, ale naopak musí být vlídný a přátelský i k cizím lidem.

Na semináři se sešla necelá stovka různých lidí – vyučujících, studentů i návštěvníků z řad širší veřejnosti. Přivedly je rozličné pohnutky. Někteří se chtěli více dovědět o canisterapii, protože pracují v pomáhajících profesích a toto téma jim je blízké, jiní přišli, protože chovají a mají rádi psy. Nebylo však málo ani těch, kteří se chtějí canisterapii sami věnovat a od semináře očekávali, že získají hlubší orientaci a mnoho užitečných informací o dané problematice. Tato očekávání se jistě beze zbytku naplnila.

Od paní Lucie Paceltové se toho účastníci dověděli opravdu hodně – od historie canisterapie až po současné trendy. Pravdivě, zároveň však s velkou citlivostí lektorka hovořila o psychosociálních a komunikačních aspektech práce se seniory či lidmi s mentálním postižením. Chce-li se někdo stát canisterapeutem, musí (podobně jako každý pomáhající pracovník) počítat s tím, že se setká s lidskou bolestí, uzavřeností, s hladem po blízkosti a vztahu. Tuto skutečnost nelze opomíjet, naopak je třeba ji přijmout a dále s ní pracovat. Paní lektorce patří velký dík za její úvahy a příběhy z vlastní zkušenosti, o něž se otevřeně podělila.

Další témata semináře byla neméně zajímavá – týkala se výběru psa, jeho výchovy, přípravy na zkoušku a samotné zkoušky, která vede k získání osvědčení o způsobilosti vykonávat canisterapii. Sama paní lektorka absolvovala vzdělávání i zkoušky u sdružení Podané ruce (www.canisterapie.info). Účastníci se dále dověděli, jakými formami se canisterapie realizuje, jaká pravidla je třeba dodržet při první návštěvě canisterapeuta v zařízení, co si vzít s sebou a na co je dobré pamatovat i při dalších návštěvách. Vedle činností přímo se týkajících psa jsou zvláště u dětí náplní canisterapeutického setkání i další aktivity – vyprávění, kreslení, vzdělávací hry a další, které je rovněž třeba si připravovat a tvořivě obměňovat. Paní lektorka přinesla na ukázku fotografie, obrázky, které děti při canisterapii malovaly, a řadu pomůcek, které lze používat například při péči o psa nebo při hře s ním.

Informací bylo mnoho a podněcovaly k dalším otázkám. Paní lektorka všechny dotazy ochotně zodpověděla, nabízela vlastní zkušenosti a zajímavé pohledy. Nezbývá, než jí velmi poděkovat za čas, který na Pedagogické fakultě v Olomouci strávila, popřát jí i Jimmymu hodně sil do další práce a vyjádřit naději, že se zase někdy setkáme na semináři o canisterapii.

Canisterapie - plakát


Fotogalerie: Canisterapie

/album/fotogalerie-canisterapie/a01-jpg/
/album/fotogalerie-canisterapie/a02-jpg/
/album/fotogalerie-canisterapie/a04-jpg/
/album/fotogalerie-canisterapie/a05-jpg/

—————


 Dobrovolnictví – hospicová péče

Dobrovolníci jsou nositeli lidskosti a tvořivosti“.

18.října 2010 se na Ústavu pedagogiky a sociálních studií PdF UP uskutečnil workshop Dobrovolnictví a hospicová péče, který vedla Bc. Andrea Radomská,DiS. odborná garantka domácí hospicové péče, supervizorka a lektorka dobrovolnických programů DC ADRA (otevřeno v roce 2004 jako pobočka občanského sdružení ADRA, více www.dcfm.cz).

Ve spíše poslechovém semináři se cca 90 účastníků jednak dozvědělo konkrétní informace o hospicové péči, která nabízí těžce nemocným (většinouv terminálním stavu) a jejich blízkým účinnou pomoc, kdy už jsou prostředky klasické medicíny, síly a schopnosti nejbližšího okolí pečovat o nemocného nedostačující. Velmi přínosné však dále byly především osobní postřehy, vlastní zkušenosti a kazuistiky lektorky z její 9 leté praxe v mobilní hospicové jednotce. "Domácí, mobilní hospic" je tvořen týmem zdravotnických a nezdravotnických pracovníků - lékař, zdravotní sestra, pečovatelka a dobrovolníci. Zdravotnická část týmu se stará o zdravotní stav pacienta, kontrolují aktuální stav nemocného, příp. upravují medikaci tak, aby netrpěl bolestí. Dobrovolní spolupracovníci pomáhají rodině v péči o jejich blízkého, mohou zajišťovat nákupy, pomáhat s úklidem, hygienou, oblékáním, zajistit stálý dozor u pacienta po dobu nepřítomnosti příbuzného nebo během jeho odpočinku, apod.

V další části workshopu lektorka seznámila studenty s možnostmi různých forem dobrovolnictví. Úkolem dobrovolnického centra je „propojovat“ dva světy, tedy zprostředkovat setkání lidí, kteří mají chuť pomáhat a těch, kteří pomoc potřebují,vytvářet podmínky proto, aby se mohlo dobrovolnictví šířit. dobrovolníkem může být každý člověk, který se rozhodne věnovat kousek svého času někomu, kdo je na tom hůř než on sám. Je to pestrá skupina lidí, které spojuje jejich ochota pomoct druhému člověku. Dobrovolník v dětském domově se stará individuálně o jedno dítě. S dítětem si hraje, kreslí, vypráví mu pohádky nebo ho doprovází na procházce. Úkolem dobrovolníka není nahradit profesionálního zaměstnance, ale spíše doplnit přítomnost lidské bytosti v době, kdy je v zařízení méně personálu. Dobrovolníci v domovech pro seniory působí jako společníci osamělých lidí. Pomáhají jim se čtením knih, psaním dopisů, vyprávějí si s nimi a naslouchají jim . Také s nimi chodí na nákupy nebo na kratší vycházky a umožňují jim tak dostat se na místa, na která by se jinak podívat nemohli. Dobrovolníci se během své návštěvy starají většinou o jednoho klienta. Dobrovolníci v nemocnici chodí na pokoje pacientů, v průběhu návštěvy si  povídají a nebo organizují různé společenské aktivity. Smyslem programu je vstoupit do často uzavřeného světa nemocnice a nabídnout člověku podporu a blízkost v jeho těžké chvíli. Dobrovolníci v léčebnách dlouhodobě nemocných (na tato oddělení se dostávají zejména pacienti po náhlých mozkových příhodách, po srdečních infarktech, po úrazech a pacienti se zhoubným onemocněním, jsou zde doléčováni, probíhá rehabilitace a rekonvalescence)  si s pacienty povídají, naslouchají jim a zpříjemňují tak dobu, kterou nemocní prožívají v prostředí léčebny. Dobrovolníci v pečovatelské službě a osobní asistenci docházejí do domácností lidí, kteří z nejrůznějších důvodů odděleni od společnosti a trpí pocitem osamělosti. Tito lidé jsou všech věkových kategorií. Nejčastěji se jedná o seniory. Dobrovolník se snaží o vyplnění jejich volného času a pomáhá jim s překonáním samoty. Dobrovolníci v zařízeních pro mentálně postižené si s nimi povídají, hrají společenské hry nebo je doprovázejí na procházkách. Zajišťují také různé sportovní a kulturní akce. 

DC Adra ve Frýdku-Místku nabízí rovněž projekt domácí hospicové péče ADRA. Projekt je dobrovolně realizován paní Andreou Radomskou, která  poskytuje zdravotní péči a lidskou podporu nevyléčitelně nemocným pacientům a rodinám v jejich domovech v rámci celého Moravskoslezského kraje. Nemocný tak může zůstat v důvěrně známém prostředí domova, netrpí zbytečně bolestmi a konec života může prožít v kruhu svých blízkých.

Účastníci rovněž shlédli dokumentární film DC Adra z roku 2009: Pomáhám zn. rád: .. a snímek přibližující prostředí charitního Hospice sv. Lukáše v Ostravě – Výškovicích, který byl otevřen v září 2007.

 


Fotogalerie: Dobrovolnictví – hospicová péče

/album/fotogalerie-dobrovolnictvi-hospicova-pece/a1-jpg11/
/album/fotogalerie-dobrovolnictvi-hospicova-pece/a2-jpg11/
/album/fotogalerie-dobrovolnictvi-hospicova-pece/a3-jpg11/
/album/fotogalerie-dobrovolnictvi-hospicova-pece/a4-jpg11/

—————